Život v obci

METODICKÝ POSTUP PŘI  ŘEŠENÍ  ŠIKANY

 

Základní škola a Mateřská škola Václavovice, příspěvková organizace

Navazuje na Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízeních č. j. MSMT-22294/2013-1

 

1. 1. Rozhovor s informátory a oběťmi ( individuálně )
2. 2. Nalezení vhodných svědků
3. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
4. 4. Zajištění ochrany svědků a oběti ( bezpečný odchod domů )
5. 5. Rozhovor s rodiči oběti a agresora
6. 6. Spolupráce všech zúčastněných pedagogů při vyšetřování
7. 7. Oznámení výsledku vyšetřování a tomu odpovídající výchovné opatření všem stranám
8. 8. Společné hledání nápravy

Příloha č.1 metodického postupu řešení šikany na Základní škole a Mateřské škole Václavovice, příspěvková organizace

 

 

Šikana je jedním z nebezpečných sociálně patologických jevů, o jehož prevenci se

v poslední době hodně mluví. Navzdory tomu se s ní setkává mnoho pedagogů

a jsou nuceni ji řešit.

V souvislosti s šikanou nezřídka dochází k omezování osobní svobody, svobody

vlastního rozhodování, ponižování lidské důstojnosti, poškozování osobních věcí,

především však vážnému ohrožování zdraví či života oběti. Dochází k narušení

pocitu bezpečí jak jednotlivců, tak i skupiny jako celku.

Formy šikany

Fyzická agrese (přímá, nepřímá)

Bití, kopání, fackování, tahání za vlasy, štípání, užívání zbraní, braní či

poškozování osobních věcí, manipulace s nimi (poškozování či

ukrývání oblečení, učebnic, školních pomůcek apod.), braní peněžitých

částek, svačin. Dále pak nucení oběti k výkonu nějaké činnosti

(krádeže, posluhování agresorům aj.) či bránění oběti v plnění jejich

oprávněných zájmů (přivazování, zamykání, oběti není dovoleno jít na

WC apod.).

 

Psychická a verbální agrese

Užívání vulgárních, ponižujících přezdívek, popichování, užívání

zlomyslných poznámek, nadávání, ponižování, zastrašování,

vyhrožování, vydírání, vysmívání se oběti, rozšiřování pomluv,

ignorování (oběti není např. odpovídáno na pozdrav, otázky apod.).

Slovní agrese je často zaměřena na oblast vhledu (barva pleti,

oblečení, postava, vzrůst aj.), sexuality či sociálního přijetí.

 

Sexuální obtěžování

Osahávání, ohmatávání, obtěžování, užívání oplzlých nadávek,

poznámek se sexuálním podtextem či obsahem na adresu oběti,

obtěžování oběti sexuálními gesty, vnucování fyzického kontaktu

a blízkosti, vtíravé sexuální návrhy, sexuální útoky, znásilnění aj.

 

Kombinovaná (smíšená) šikana

Prolnutí verbální a fyzické šikany (násilné manipulativní příkazy).

 

Kyberšikana

Jedná se o specifickou formu šikany, která je spojena se

zneužíváním moderních komunikačních technologií (internet, e-mail,

textové zprávy, blogy apod.). Jejími charakteristickými znaky jsou

především anonymita agresora (což znesnadňuje jeho odhalení

a postih) a šíře publika (příslušné webové stránky jsou volné přístupné

široké skupině uživatelů). Ponížení oběti se tak doslova stává věcí

veřejnou.

Mezi její projevy lze zařadit např.:

• · snahu získat a zneužít citlivé osobní údaje
• · zasílání urážlivých, vulgárních, obtěžujících textových zpráv či e-mailů
• · napadání oběti na sociálních webech, v diskusních fórech
• · vytvoření urážlivých webových stránek, na nichž dochází ke

zveřejňování ponižujících hesel, vtipů, videí a fotek na adresu oběti

• · napadení oběti je natočeno na mobilní telefon a následně útočníky

zveřejněno na internetu

• · sexting - složenina slov "sex" a "textování" = elektronické rozesílání

textových zpráv, fotografií či videa se sexuálním obsahem

 

Charakteristické znaky šikany

Na rozdíl od jiných forem agrese vykazuje šikana určité charakteristické znaky,

jejichž znalost napomáhá jejímu včasnému rozpoznání a účinnému řešení.

Bohužel i dnes na některých místech stále přetrvává názor, že „legrácky, žertíky

a drobné naschvály“ jsou přirozenou součástí života ve skupině; řada varovných

signálů tak bývá zaměňována s nevinným škádlením, a proto opomíjena.

Rozhodujícím faktorem je v tomto případě subjektivní pocit toho, komu jsou „legrácky

a škádlení“ určeny, subjektivní vnímání vlastní situace (to bývá často spojeno

s individuální psychickou odolností, mírou senzibility apod.). To, co pro jednoho

představuje „žertík“, může druhému způsobovat psychickou újmu (např. vulgární

přezdívka). Platí, že o „žertíku a legrácce“ nelze hovořit v případě, kdy je pro daného

jedince spojena s pocitem ponížení, bezmoci a bolesti.

 

Typické znaky šikanování:

 

• Šikana je záměrná
• Je opakovaná (v mnoha případech je dlouhodobá, to však nemusí platit vždy,

neboť i jednorázové akce mohou vykazovat znaky šikanování)

• Zvyšující se frekvence útoků a jejich intenzita (od slovní agrese může

přerůstat v agresi fyzickou)

• Výrazný nepoměr sil mezi agresorem a obětí
• Agrese je samoúčelná, je cílem jednání agresora (agrese samotná přináší

agresorovi psychický zisk v podobě vnitřního uspokojení, pocitu převahy, moci

a dominance)

• Oběť vnímá útoky jako nepříjemné, narušující psychickou a tělesnou pohodu
• K šikaně dochází ve většině případů na „skrytých místech“, v nepřítomnosti

autority, vyučujícího (šatny, záchody, při cestě do školy nebo ze školy, ve třídě

o přestávce apod.).

 

 

Příklady nepřímých a přímých znaků šikany

Rodiče i pedagogové by měli být všímaví vůči možným projevům šikany (roli zde

hraje množství, frekvence a kontext jednotlivých znaků).

Nepřímé znaky

Žák

• · Působí nejistě, ustrašeně, smutně, neklidně, roztržitě, je plačtivý, ostražitý.
• · Před spolužáky má problémy s vyjadřováním (mlčí, působí nejistě, odpovídá

„nevím“).

• · Není spolužáky přijímán, často je přímo odmítán, zesměšňován, ponižován

(spolužáci jej např. odmítají při skupinové práci, společné činnosti apod.).

• · Vyhýbá se hodinám tělesné výchovy.
• · Přestávky tráví osamoceně, často na chodbách v blízkosti kabinetu či

některého z vyučujících.

• · Vyhýbá se návštěvě toalet o přestávkách, o uvolnění žádá převážně

v hodinách.

• · Vyhýbá se šatnám.
• · Často mu chybí školní pomůcky, jeho osobní věci (sešity, oblečení, pomůcky)

bývají rozházené, poničené (čímž si často vyslouží pokárání od vyučujícího,

který vstoupí na počátku hodiny do třídy).

• · Poškození věcí, ztrátu věcí, školních pomůcek není schopen věrohodně

vysvětlit (mlčí či volí nepravděpodobné vysvětlení).

• · Dochází u něj ke zhoršení školních výsledků, prospěchu či výskytu absence

(i neomluvené).

• · Ve škole se zdržuje i dlouho po vyučování (až si je jist, že agresoři odešli) či

naopak odchází ihned po zvonění.

• · Mění svou trasu při cestě do školy a ze školy.
• · Mívá modřiny, škrábance či jiná poranění, jejichž původ není schopen

věrohodně vysvětlit.

• · Nemá svačinu, vyhýbá se obědu ve školní jídelně.

 

Přímé znaky

Žák

• · Je svými spolužáky ponižován, zesměšňován, je mu dána pokořující (často

vulgární) přezdívka.

• · Je mu opakovaně nadáváno, je nadměrně kritizován, zpochybňován.
• · Spolužáci do něj žduchají, strkají, bijí ho, ničí jeho osobní věci a školní

pomůcky.

• · Spolužáci s ním hovoří nepřátelským, pohrdavým způsobem.
• · Spolužáky je ignorován, pomlouván.
• · Je nucen spolužákům odevzdávat svačinu, finanční obnosy či jiné dárky.
• · Je nucen vykonávat a plnit ponižující příkazy.

Příčiny výskytu

Příčin výskytu šikany v dětském kolektivu existuje hned několik:

• skupina je náchylná k výskytu a rozvinutí šikany (požadavek přílišné kázně

a striktního dodržování pravidel, větší počet členů, neosobní prostředí, výskyt

většího počtu agresivních jedinců apod.)

• špatné mezilidské vztahy ve skupině (komunikace, schopnost zvládat napětí

a řešit konflikty)

• osobnost agresora (agresorů) a jeho rodinné zázemí
• osobnost oběti a její rodinné zázemí
• osobnost pedagoga a způsob vedení skupiny
• tlak kolektivu, konformita
• touha po moci (touha ovládat, dominovat, kontrolovat, rozhodovat)
• krutost, sadismus, porucha osobnosti
• zvědavost, zábava (co vše oběť vydrží a je schopna snášet)
• neinformovanost, nedostatek prevence

 

 

Šikana se často objevuje ve skupinách, v nichž je přítomen:

 

• potencionální agresor
• potencionální oběť
• nezdravé klima ve třídě (pasivita, lhostejnost, strach apod.)

 

 

Možné důsledky šikany pro oběť

Dítě, kterému je dlouhodobě a systematicky ubližováno, které je zesměšňováno,

ponižováno, bito a svými vrstevníky odmítáno a vnímáno jako nepřijatelné, žije

v neustálém napětí, strachu a obavách.

Důsledkem výše uvedeného jsou závažné dopady v oblasti somatické, psychické

i sociální.

 

Mezi projevy lze zařadit např.:

 

• Škrábance, modřiny, odřeniny, pohmožděniny, zlomeniny, popáleniny, trvalé

poškození a následky apod.

• Psychosomatické obtíže jako např. bolesti břicha, zvracení, bolesti hlavy,

poruchy příjmu potravy (nechutenství, přejídání, manipulace s jídlem).

• Poruchy spánku – poruchy usínání, noční probouzení, noční můry.
• Pomočování u menších dětí.
• Dlouhodobé pocity smutku, strachu, bezmoci, zoufalství, osamělosti,

opuštěnosti, izolace.

• Ztráta nálady, apatie.
• Dlouhodobé pocity úzkosti a deprese.
• Dlouhodobé pocity napětí, stresu a frustrace, neustálý pocit ohrožení.
• Snížení sebevědomí, sebehodnocení, narušené pozitivní sebehodnocení,

pochybnosti o vlastní hodnotě.

• Zhoršení školních výsledků, poruchy soustředění.
• Zvýšená absence ve škole, možné záškoláctví.
• Nedůvěra vůči druhým, snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy.
• Agresivita vůči vrstevníkům, sourozencům.
• Zneužívání alkoholu a jiných návykových látek.
• Sebepoškozování.
• Sebevražedné pokusy, dokonaná sebevražda.

 

KRIZOVÝ PLÁN

 

Prošetřování počátečního  stádia  šikany (se standardní formou)

 

1) Rozhovor s oběťmi a případnými svědky či jinými žáky, kteří na dané jednání

upozornili.

2) Nalezení vhodných svědků (důvěryhodných, s pozitivním morálním profilem,

ochotou pomoci).

3) Individuální (případně konfrontační) rozhovory se svědky (v žádném případě

konfrontační rozhovor mezi agresorem a obětí).

4) Zajištění ochrany obětem (osobní bezpečnost o přestávkách, při cestě do

školy a ze školy).

5) Rozhovor s agresory (případná konfrontace mezi nimi).

Pro vyšetřování rozvinutých stádií školního násilí, popřípadě šikanování

 

Pro vyšetřování rozvinutých stádií školního násilí, popřípadě šikanování

s neobvyklou formou (např. skupinové násilí, lynčování apod.)

 

1) Bezprostřední záchrana oběti.

2) Vzájemná domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu

vyšetřování.

3) Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.

4) Pokračující pomoc a podpora oběti.

5) Nahlášení organům činným v trestním řízení.

6) Vlastní vyšetřování

 

Při vyšetřování je důležitá součinnost školského zařízení s rodiči, s jinými specializovanými organizacemi a orgány.

Spolupráce s rodiči

 

Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování, je za odborné vyšetření záležitosti zodpovědný ředitel školy. Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Spolupráce se specializovanými institucemi

 

v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry / PPP Ostrava-Poruba /

 

v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie-FNMO

 

v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do kaţdého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou),

 

případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany.

• Pedagogicko-psychologická poradna
• Středisko výchovné péče
• Orgán sociálně-právní ochrany dětí
• Policie ČR

 

Soubor doporučení pro práci s obětí

Rozhovor s obětí

Jednání by mělo být rychlé, avšak uvážlivé, zbrklé pokusy o nápravu mohou situaci oběti značně zhoršit. Během rozhovoru je vhodné odložit jinou činnost a maximálně se koncentrovat na výpověď dítěte. Je důležité vytvořit bezpečné, klidné prostředí, navodit atmosféru důvěry a aktivně emfaticky naslouchat.

V průběhu výše uvedeného rozhovoru je důležité zaměřit se na citlivé zjištění základních informací, tj. zejména na:

• · Co, kdy, kde, jak dlouho to trvá.
• · Jaké formy a způsoby šikanování má.
• · Jakým způsobem se situace odehrála a pod jakou záminkou.
• · Do jaké míry je oběť aktuálně ohrožena.
• · Kdo je původcem šikany, kdo všechno bývá přítomen, tj. kolik dětí

o šikaně ví a je do ní aktivně zapojeno.

• · Vytipování vhodných svědků.
• · Všechny zjištěné údaje je doporučeno zapsat si, vést si záznamy.

 

 

Práce s obětí

V případě negativních dopadů školního násilí je nezbytné zprostředkovat

obětem odpovídající péči pedagogicko - psychologické poradny, střediska

výchovné péče, speciálně pedagogického centra či jiných specialistů

(klinických psychologů, psychoterapeutů, psychiatrů apod.) a to nejlépe již od

počátku vyšetřování (které je pro ně mnohdy velmi nepříjemné, ponižující

a stresující).

 

Soubor doporučení pro práci s agresorem

Rozhovor s agresorem

V průběhu rozhovoru je potřeba zcela jasně a zřetelně odsoudit jeho nežádoucí jednání (nikoliv samotnou osobnost agresora). Nekompromisní postoj k šikanování bychom měli podpořit přiměřeným postihem, sankcí,

opatřením. Zjišťujeme maximum možných informací o motivaci k agresivnímu jednání (např. dysfunkce rodinného zázemí, bývalá oběť šikany, snaha upoutat pozornost apod.).

Záměrným a systematickým působením se zaměřujeme na odstranění nežádoucích vzorců chování u agresora, zprostředkováváme mu náhled na vlastní chování a pracujeme s jeho motivací.

 

Smyslem a cílem postihu či opatření by měla být nejen eliminace nežádoucího

jednání, ale především změna chování agresora.

 

Výchovná a kázeňská opatření vycházejí z kázeňského řádu ZŠ Václavovice:

 

• V počátečních stádiích šikanování lze využít individuální pohovory s rodičem

agresora a jím samým.

• důtka ředitele školy /násilí proti spolužákům/
• v závažných případech  oznámení sociálním institucím
• v závažných případech  kontaktování Policie ČR

 

Prevence a předcházení šikany na škole

 

Ředitelé škol a školských zařízení odpovídají za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a násilí. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j. 20 006/2007-51součástí Minimálního preventivního programu školy.

 

Ředitel  zajistí:

• vzdělávání pracovníků (pedagogických i nepedagogických) v akreditovaných kurzech k problematice šikanování.

 

• Zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny.
• Zajistí, aby žáci i pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý třídní (školní) kolektiv. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování.

 

• Zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a šikanování

 

 

 

 

Zákonní zástupci se mohou obrátit na třídního učitele, metodika prevence-Gabriela Štefanová,výchovného poradce –Lucie Čermáková.

Konzultační hodiny metodika prevence      –   7,00 - 7,30 hod.

15,30-16,00 hod.

Konzultační hodiny  výchovného  poradce – 13,00 – 14,00 hod.

 

 

 

 

 

 

 

1.9.2013

Vypracovala

Gabriela Štefanová

Metodik prevence